Sluníčka z první a druhé třídy vyrábějí keramická sluníčka

Některé dny je učení trochu dřina. Ale jindy jde všechno samo a ještě je u toho velká legrace. Jako třeba v úterý 10. května. Na ten den jsme se hooodně těšili, protože kvůli koronaviru jsme na keramice dlouho nebyli. Pro některé z nás to bylo úplně poprvé. Vyrazili jsme plní očekávání pěšky tou krásnou cestou kolem Kamenice do Tanvaldu. Po cestě jsme pocvičili na informačních tabulích u řeky číslovky i čtení, určovali jsme stromy a jarní květiny, v Tanvaldě jsme si ukázali, kde je pošta, policie, nádraží, obchody, trh. Ale nejvíc jsme se těšili na paní učitelku Humlovou, která nám v kouzelné peci vypálila naše keramická sluníčka. Tentokrát nás čekalo glazování. Dali jsme svým sluníčkům žluté paprsky, červené nosy a zelené oči. A protože jsme šikovní, zvládli jsme ještě v parku na Šumburku projít dobrodružnou stromovou stezku. Nejvíc nám dalo zabrat poznat jasan, ale ostatní stromy už známe, ačkoliv nám stále není jasné, proč říkáme jírovec, když na něm rostou kaštany a dub, když na něm rostou žaludy. Za odměnu jsme ještě protáhli těla na skluzavkách, houpačkách a průlezkách na dětském hřišti. A pak hajdy zpátky do školy na obídek.

(Lenka Machová)